Jak daleko "vidí" bezdrátové sítě

První otázka uživatele, který uvažuje o nasazení  bezdrátové sítě, je: "Na jakou vzdálenost to vlastně funguje?" A odpověď? Není úplně jednoduchá a může se v závislosti na konkrétních podmínkách výrazně lišit. Nejprve je potřeba ujasnit si některé základní pojmy.

Následující obrázek (obr. 1) nám ukazuje typický rádiový systém. Vysílaná informace jde z vysílače do antény, následně pak v podobě elektromagnetických vln vzduchem do přijímače, kde je informace demodulována do své původní podoby.


Obr. 1

Pro libovolný výpočet je nutné znát používané jednotky a definici souvisejících parametrů. Prvním z nich je výstupní úroveň vysílače a vstupní úroveň přijímače. Hodnota vstupní/výstupní úrovně je vyjádřená ve Wattech případně v dBm, přičemž vztah mezi dBm a Watty může být vyjádřen následovně: PdBm = 10 x logPmw.

Příklad: 1 Watt = 1000 mW, tzn. PdBm = 10 x log(1000) = 30 dBm.

V České republice je maximální výstupní úroveň omezena Generálním povolením ČTÚ č. 01/1994 na 100 mW EIRP, tzn. 20dBm: PdBm = 10 x log(100) = 20 dBm.

Dalším parametrem je útlum znázorněný na následujícím obrázku(obr. 2). Pin je hodnota na vstupu, Pout je hodnota na výstupu. Útlum se udává v dB a je vyjádřen následujícím vzorcem: PdB = 10 x log(Pin/Pout).


Obr. 2

Příklad: Pokud je vstupní úroveň na přijímači poloviční, tzn. že přenosem dojde ke ztrátě poloviny energie Pout/Pin = 2, potom je útlum 10 x log(2) = 3 dB.

Útlum závisí na takových parametrech, jako je:


Obr. 3

Na tomto místě je však třeba říci, že vliv počasí je minimální. Například i velmi intenzivní déšť 150 mm/h způsobí zeslabení signálu maximálně o 0,02 dB/km. Mnohem významnější jsou pak nepřímé vlivy, jako je např. mokré listí na stromech, které de facto vytváří "vodní stěnu". Voda vlny v pásmu 2,4 GHz nepropouští – mění je na tepelnou energii. Když už jsme u stromů, pokud budete instalaci provádět např. v zimě, pamatujte, že během roku se díky vegetaci mohou podmínky pro šíření rádiových signálů velice radikálně změnit.

 

 

 

Radiové vlny se ale nešíří jako laserový paprsek, vyzařovací schéma je podobné ragbyovému míči (viz obrázek), směrem do středu se zóna rozšiřuje a je to přísně dáno fyzikálními zákony. V této zóně by pokud možno neměly být žádné překážky – budovy, stromy a podobně (rapidně klesá dosah).

Tato zóna šíření se nazývá Fresnelova (čte se prý Frenelova) zóna (FZ). Je jich více, nejdůležitější je pro nás 60% z první FZ. Výpočet je relativně jednoduchý poloměr toho míče, a tedy nejvyšší vzdálenost (v metrech) mezi středem a krajem je 60%×17.3×odmocnina(D/4f) kde D je vzdálenost v km, f je frekvence v GHz. Tohle samozřejmě nemusíte znát, ale měli byste mít představu – na frekvenci používanou 802.11b (2,4 GHz) je to vychází:

Tedy na 1 km spoj potřebujete zajistit, aby bylo vidět na protější bod a aby bylo ještě minimálně 3,4 metrů okolo volno (experti prominou mírné zjednodušování v zájmu čtenářstva). Obecně vzato čím více tím lépe (to není zcela pravda, překážky v sudých FZ jsou pozitivní, ale to už jsme trochu jinde).

Jestliže to splňujete jen částečně, můžete to také vyzkoušet, lepší je ale např. dát anténu výš (na stožár) tak aby byla 1. FZ tak jak má být. Když opravdu přímá viditelnost není, nejjednodušší řešení je retranslace (v dalším díle).

Optimalizováno pro IE a Mozillu s rozlišením obrazovky min. 800 x 600      

Současné rozlišení obrazovky: 1024 x 768

Create by C&C Systems
Copyright © 1998-2005 C&C Systems. Všechna práva vyhrazena
Poslední aktualizace: 25 října, 2005 10:27